Autor: Ulrich Neuhausen
Zdroj: © Ethos č. 3/2006 | ethos.cz
Datum napsání:
10.08.2006
Buddhismus
Existují tisíce náboženství, ale jen jedno evangelium. Náboženství vymysleli lidé, ale evangelium je zjevením Boží myšlenky. Náboženství vytvořili lidé, evangelium je dar od Boha. Náboženství je myšlení lidí, evangelium je to, co nám sděluje Bůh. Náboženství obecně je historií hříšného člověka, který chce pro svátého Boha něco udělat. Evangelium však říká, co svátý Bůh udělal pro nás. Náboženství je hledání Boha, evangelium je dobrou zprávou, že Ježíš hledá člověka. Syn člověka přišel, aby hledal a zachránil, co se ztratilo.
Buddhismus
Siddhárta Gautama (narodil se asi roku 560 před Kristem) byl dvorním princem svého vlivného otce, který se ho, varovaný proroctvím, snažil uchránit před světem a jeho nebezpečími. Měl dost velký palác a zahrady, ale princ přesto chtěl nechat zdi paláce za sebou a jít prozkoumat svět. Na svých tajných toulkách městem se postupně setkal s nemocným, starým, umírajícím a asketou. Okamžitě mu bylo jasné: za prvé: existuje utrpení, které nemá smysl, a za druhé: existují lidé, kteří trpí, a přesto jsou vyrovnaní a šťastní. Nejdříve z toho jako důsledek vyvodil to, že se přidal k asketovi a postil se tak důkladně, že téměř zemřel vyhladověním. Když to stejně nepřineslo žádoucí změnu stavu vědomí, hledal jinou, „střední cestu“: spojení mírnější askese a rozumných životních pravidel. Základem pro tento způsob byly Siddhártovy názory vyjádřené ve „Čtyřech ušlechtilých pravdách
1. Život je utrpení! Podobně jako v hinduismu se jedná o pesimistický pohled na svět. Všechno pomíjí, a proto i dobro a krása je utrpením. Člověk to bude takto vnímat nejpozději tehdy, když se toho bude muset vzdát. Kdo je zdravý, může se těšit, ale o to bolestněji bude strádat, až onemocní.
2. Příčinou utrpení je dychtivost po životě! Člověk musí trpět proto, že si život zajišťuje, chrání, že na něm visí. Utrpení není trest, ale přirozený důsledek, jakási přírodní zákonitost.
3. Utrpení se dá překonat tím, že se překoná dychtivost po životě. Předpokladem k tomu je názor, že život je iluze. A právě tomu se věnuje buddhistická meditace. Meditující vnímá vnější podněty jako je vůně jídla nebo chlad větru. Objektivizuje své dojmy tím, že sleduje sebe a své reakce. Přitom si říká, že jídlo ani vítr neexistují. Proto na tyto podněty nereaguje tím, že by se dal do jídla nebo si oblékl něco teplejšího. Konečným cílem meditace je poznat i sebe sama, své já, jako iluzi. Já vlastně neexistuji, já si sám sebe vlastně sobě jen namlouvám.
4. Překonat tuto dychtivost po životě lze životním stylem s osmi životními pravidly; jedná se o směs morálních pokynů a návodů k meditaci.
Když Siddhárta Gautama šel touto střední cestou, prožil nakonec osvícení a od té doby se označoval jako „Osvícený“, v jeho jazyce „Buddha“. Buddhismus je náboženstvím bez bohů, protože i ti byli pro Siddhártu Gautamu jen iluzí, pomocným prostředkem k tomu, aby nakonec poznal, že sám není nic. Teprve v pozdějších dobách vznikly jiné buddhistické nauky a kult uctívání božstev, samotného Buddhy a dalších tzv. Buddhových emanací (vyzařování), ztělesnění původního Buddhy. Dnešní buddhismus má tedy různá nejednotná pojetí a z nich je u nás známý velmi mladý tantrický buddhismus. V tomto pojetí, které se uchytilo především v Tibetu, magie slouží jako prostředek k osvícení. Nejvýznačnějším představitelem je dalajláma.
Buddhismus vznikl ve stejné době jako filozofické pojetí hinduismu. Oba směry zpochybňují starý obětní systém a tím i kastu kněží. V buddhismu kastovní systém neexistuje. Jsou mniši, kteří se v klášterech plně věnují tomu, aby se vymanili z iluze, a pak jsou laikové, kteří se o mnichy starají a dodržují některá základní pravidla. Nemají však v tomto životě přímý přístup k osvícení. Pro toto silné omezení se tato podoba buddhismu označuje jako „malý vůz“ (hinajána), protože osvícení dosáhne jen málokdo.
Postupným vývojem dostali laikové větší šance dospět k vysvobození a mniši, případně osvícení, přijímají výrazně více zodpovědnosti za to, aby v tom laikům pomáhali. Tento směr se pak označuje jako „velký vůz“ (mahájána). Osvobození se od svého já a silná spiritualita buddhistické víry odjakživa velmi fascinovala zájemce na Západě. Nemálo prominentů (jako Arthur Schopenhauer, Richard Gee, Cindy Crawford...) veřejně favorizovali buddhismus, dnes s tímto náboženstvím sympatizují v Evropě miliony lidí. Je to právě vyrovnaná lhostejnost, která se dotýká bolavého místa západních lidí. Údajná schopnost buddhistů zachovat si klid je rovněž silným argumentem západních pozorovatelů, že se jedná o náboženství, které se v praxi osvědčilo. Přitom se snadno přehlíží, že při bližším pohledu tento klid není vždy realitou (viz například Srí Lanku) nebo že buddhismus není tolerantní k jiným náboženstvím (viz My anmar, dříve Barmu). Z jiného pohledu však buddhismus vyhovuje západnímu myšlení: je to náboženství, které se nezabývá Bohem, ale člověkem, sebou samým.
Buddhismus » ...v 6. století před Kristem jej založil Siddhárta Gautama.
Siddhárta Gautama » se narodil kolem roku 560 před Kristem v královské hinduistické rodině v dnešním Nepálu. Teprve ve svých devětadvaceti letech poprvé viděl na vlastní oči nevyhnutelný osud lidí: nemoc, utrpení, smrt. Opustil svůj blahobyt a šel hle¬dat odpovědi. Po letech askeze dospěl v meditaci k osvícení a stal se buddhou (=„osvícený‘‘).
Cílem je ...
...osvobodit se od neustálého převtělování ... ...osvobodit se od utrpení ...konec všeho toužení ...dosažení nirvány (= nej vyšší stupeň blaženosti). Buddhismus je univerzální náboženství, které zahrnuje všechny oblasti života. Cesta ke spáse je otevřená pro každého bez ohledu na jeho původ.
Čemu buddhista věří » Podstatou Gautamova hlásání jsou „čtyři ušlechtilé pravdy“:
1. Život představuje utrpení (ve smyslu bolesti, starostí, prázdnoty).
2. Všechno je nestálé, proměnlivé. Trpíme, protože toužíme po věcech, které jsou nestálé.
3. Z utrpení se může člověk sám vymanit tím, že překoná všechno toužení.
4. Touhy lze překonat dodržováním osmi životních pravidel.
Z toho plynou kořeny buddhistické etiky, kterou lze pro laiky shrnout do pěti pravidel: ♦ násilí není přípustné proti žádné živé bytosti,
♦ nekrást, ♦ nelhat, ♦ žádný sexuální vztah jen kvůli žádostivosti, ♦ žádné drogy, opium, alkohol.
Představa o bohu » V buddhismu neexistuje nějaký skutečný bůh, není se s kým spojit, buddhista se zabývá sám sebou. Nejvyšším cílem je sebe sama i všechno ostatní poznat jako iluzi. Kdo dosáhne tohoto cíle, dosáhne nirvány, rozplynutí se v Ničem.
Existují tisíce náboženství, ale jen jedno evangelium. Náboženství vymysleli lidé, ale evangelium je zjevením Boží myšlenky. Náboženství vytvořili lidé, evangelium je dar od Boha. Náboženství je myšlení lidí, evangelium je to, co nám sděluje Bůh. Náboženství obecně je historií hříšného člověka, který chce pro svátého Boha něco udělat. Evangelium však říká, co svátý Bůh udělal pro nás. Náboženství je hledání Boha, evangelium je dobrou zprávou, že Ježíš hledá člověka. Syn člověka přišel, aby hledal a zachránil, co se ztratilo.
Buddhismus
Siddhárta Gautama (narodil se asi roku 560 před Kristem) byl dvorním princem svého vlivného otce, který se ho, varovaný proroctvím, snažil uchránit před světem a jeho nebezpečími. Měl dost velký palác a zahrady, ale princ přesto chtěl nechat zdi paláce za sebou a jít prozkoumat svět. Na svých tajných toulkách městem se postupně setkal s nemocným, starým, umírajícím a asketou. Okamžitě mu bylo jasné: za prvé: existuje utrpení, které nemá smysl, a za druhé: existují lidé, kteří trpí, a přesto jsou vyrovnaní a šťastní. Nejdříve z toho jako důsledek vyvodil to, že se přidal k asketovi a postil se tak důkladně, že téměř zemřel vyhladověním. Když to stejně nepřineslo žádoucí změnu stavu vědomí, hledal jinou, „střední cestu“: spojení mírnější askese a rozumných životních pravidel. Základem pro tento způsob byly Siddhártovy názory vyjádřené ve „Čtyřech ušlechtilých pravdách
1. Život je utrpení! Podobně jako v hinduismu se jedná o pesimistický pohled na svět. Všechno pomíjí, a proto i dobro a krása je utrpením. Člověk to bude takto vnímat nejpozději tehdy, když se toho bude muset vzdát. Kdo je zdravý, může se těšit, ale o to bolestněji bude strádat, až onemocní.
2. Příčinou utrpení je dychtivost po životě! Člověk musí trpět proto, že si život zajišťuje, chrání, že na něm visí. Utrpení není trest, ale přirozený důsledek, jakási přírodní zákonitost.
3. Utrpení se dá překonat tím, že se překoná dychtivost po životě. Předpokladem k tomu je názor, že život je iluze. A právě tomu se věnuje buddhistická meditace. Meditující vnímá vnější podněty jako je vůně jídla nebo chlad větru. Objektivizuje své dojmy tím, že sleduje sebe a své reakce. Přitom si říká, že jídlo ani vítr neexistují. Proto na tyto podněty nereaguje tím, že by se dal do jídla nebo si oblékl něco teplejšího. Konečným cílem meditace je poznat i sebe sama, své já, jako iluzi. Já vlastně neexistuji, já si sám sebe vlastně sobě jen namlouvám.
4. Překonat tuto dychtivost po životě lze životním stylem s osmi životními pravidly; jedná se o směs morálních pokynů a návodů k meditaci.
Když Siddhárta Gautama šel touto střední cestou, prožil nakonec osvícení a od té doby se označoval jako „Osvícený“, v jeho jazyce „Buddha“. Buddhismus je náboženstvím bez bohů, protože i ti byli pro Siddhártu Gautamu jen iluzí, pomocným prostředkem k tomu, aby nakonec poznal, že sám není nic. Teprve v pozdějších dobách vznikly jiné buddhistické nauky a kult uctívání božstev, samotného Buddhy a dalších tzv. Buddhových emanací (vyzařování), ztělesnění původního Buddhy. Dnešní buddhismus má tedy různá nejednotná pojetí a z nich je u nás známý velmi mladý tantrický buddhismus. V tomto pojetí, které se uchytilo především v Tibetu, magie slouží jako prostředek k osvícení. Nejvýznačnějším představitelem je dalajláma.
Buddhismus vznikl ve stejné době jako filozofické pojetí hinduismu. Oba směry zpochybňují starý obětní systém a tím i kastu kněží. V buddhismu kastovní systém neexistuje. Jsou mniši, kteří se v klášterech plně věnují tomu, aby se vymanili z iluze, a pak jsou laikové, kteří se o mnichy starají a dodržují některá základní pravidla. Nemají však v tomto životě přímý přístup k osvícení. Pro toto silné omezení se tato podoba buddhismu označuje jako „malý vůz“ (hinajána), protože osvícení dosáhne jen málokdo.
Postupným vývojem dostali laikové větší šance dospět k vysvobození a mniši, případně osvícení, přijímají výrazně více zodpovědnosti za to, aby v tom laikům pomáhali. Tento směr se pak označuje jako „velký vůz“ (mahájána). Osvobození se od svého já a silná spiritualita buddhistické víry odjakživa velmi fascinovala zájemce na Západě. Nemálo prominentů (jako Arthur Schopenhauer, Richard Gee, Cindy Crawford...) veřejně favorizovali buddhismus, dnes s tímto náboženstvím sympatizují v Evropě miliony lidí. Je to právě vyrovnaná lhostejnost, která se dotýká bolavého místa západních lidí. Údajná schopnost buddhistů zachovat si klid je rovněž silným argumentem západních pozorovatelů, že se jedná o náboženství, které se v praxi osvědčilo. Přitom se snadno přehlíží, že při bližším pohledu tento klid není vždy realitou (viz například Srí Lanku) nebo že buddhismus není tolerantní k jiným náboženstvím (viz My anmar, dříve Barmu). Z jiného pohledu však buddhismus vyhovuje západnímu myšlení: je to náboženství, které se nezabývá Bohem, ale člověkem, sebou samým.
Buddhismus » ...v 6. století před Kristem jej založil Siddhárta Gautama.
Siddhárta Gautama » se narodil kolem roku 560 před Kristem v královské hinduistické rodině v dnešním Nepálu. Teprve ve svých devětadvaceti letech poprvé viděl na vlastní oči nevyhnutelný osud lidí: nemoc, utrpení, smrt. Opustil svůj blahobyt a šel hle¬dat odpovědi. Po letech askeze dospěl v meditaci k osvícení a stal se buddhou (=„osvícený‘‘).
Cílem je ...
...osvobodit se od neustálého převtělování ... ...osvobodit se od utrpení ...konec všeho toužení ...dosažení nirvány (= nej vyšší stupeň blaženosti). Buddhismus je univerzální náboženství, které zahrnuje všechny oblasti života. Cesta ke spáse je otevřená pro každého bez ohledu na jeho původ.
Čemu buddhista věří » Podstatou Gautamova hlásání jsou „čtyři ušlechtilé pravdy“:
1. Život představuje utrpení (ve smyslu bolesti, starostí, prázdnoty).
2. Všechno je nestálé, proměnlivé. Trpíme, protože toužíme po věcech, které jsou nestálé.
3. Z utrpení se může člověk sám vymanit tím, že překoná všechno toužení.
4. Touhy lze překonat dodržováním osmi životních pravidel.
Z toho plynou kořeny buddhistické etiky, kterou lze pro laiky shrnout do pěti pravidel: ♦ násilí není přípustné proti žádné živé bytosti,
♦ nekrást, ♦ nelhat, ♦ žádný sexuální vztah jen kvůli žádostivosti, ♦ žádné drogy, opium, alkohol.
Představa o bohu » V buddhismu neexistuje nějaký skutečný bůh, není se s kým spojit, buddhista se zabývá sám sebou. Nejvyšším cílem je sebe sama i všechno ostatní poznat jako iluzi. Kdo dosáhne tohoto cíle, dosáhne nirvány, rozplynutí se v Ničem.
